Pan učitel

Z knihy Zlatoroh – Karla a jiné povídky. Vydal jako svou 4568. Publikaci Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze r. 1974. Ilustroval Karel Müller.
Silně autobiografická povídka. Božena Němcová vypráví dobu, kdy chodila do školy. Rodiče se jí snažili dát do vesnické školy ve Chvalně. Mysleli, že jí ke životnímu vzdělání nejlépe poslouží škola vesnická než městská. V městské škole si prý pan učitel hrává na profesora, upřednostňuje zámožnější děti. Němcová píše, že měla ze školy strach, bála se jí jako nějaké mučírny. Potom co nastoupila do Chvalínské školy a poznala svého milého a hodného učitele, strach z ní spadl.
Pan učitel byl velice nábožensky založený, žákům se velice věnoval. Němcová seděla ve třetí lavici, uměla obstojně číst a počítat a začínala i psát. Ze svého učitele nespouštěla oči, velice ho obdivovala. Děti učil číst velice zajímavým způsobem, vykládal různé příběhy.
Děti s panem učitelem pracovaly na zahradě, chodili na procházky. Snažil se pomáhat i chudým dětem, které neměli dost peněz na knihy. Obzvláště dva chlapci – sirotci neměli ani šaty ani dost jídla. Pan učitel se o ně postaral, aby jim nic nechybělo.
Po šesti letech co vystoupila Božena Němcová ze školy se chtěla setkat s panem učitelem. Přijela do Chvalína, přírodu a krajinu tu nemohla poznat, jak se to tam změnilo. Dozvěděla se, že pan učitel má zrovna pohřeb.
Davy lidí se s ním přišlo rozloučit, byl velice oblíbeným učitelem, vychovatelem a přítelem.